Vakoveverka létavá – Chov

Vakoveverka létavá patří mezi drobné vačnatce obývající tropické lesy Austrálie. Patří mezi živočichy s noční aktivitou a tvoří sociální skupiny. V každém případě je nutné mít skupinu alespoň o dvou jedincích – kastrované samce, nebo kastrovaného samce a samici.

Morfologie a rozmnožování

Vakoveverky létavé dosahují váhy 100–160 g, velikostně jsou samci o něco větší, než samice. Pohlavní dimorfizmus je na první pohled zjevný – samci (bez ohledu na to, zda se jedná o kastrovaného samce nebo nikoliv) mají výrazně širší a větší lebku, než samice a dosahují větší velikosti (cca 20 cm + stejně dlouhý ocas). U nekastrovaných samců se na hlavě vyskytuje pachová žláza, kterou si samci značkují své prostředí. Na zadních končetinách mají syndaktylní prsty (tj. 2. a 3. prst je částečně srostlý). Mají chápavý ocas, kterým si někdy přenášejí materiál ke stavbě hnízda). Nejvýraznějším znakem vakoveverek létavých je kožní létací blána (patagium), která začíná u pátého prstu na přední noze a končí až u kotníků. U samic je vytvořen vak. Březost trvá 15–16 dní, po narození mláďata putují do vaku, ve kterém je samice nosí dalších 70 dní. Po této době vak opouští a dalších 8 týdnů je samice kojí (většinou v hnízdě).

Zájmový chov

V zájmovém chovu se dožívají vakoveverky létavé až 15 let, minimální požadavek na teplotu prostředí, ve kterém jsou chovány, je 20°C (optimum 22°C). Vakoveverky netrpí na žádné výrazné zdravotní potíže, jako je například rakovina (nádorová onemocnění), nicméně musí být dodržené jejich požadavky na chovatelské prostředí, mezi které patří odpovídající teplota, správná krmná směs a dostatek pohybu. Jsou citlivé na průvan a velké teplotní výkyvy.

Bydlení

Vakoveverky létavé potřebují dostačující prostor, přičemž minimální velikost klece doporučují 80×50×150 cm (d×h×v) pro dva až tři jedince. Ovšem i zde platí, čím větší, tím lepší.

Vhodné jsou například vysoké ptačí klece a voliéry, klece pro drobné savce jako jsou potkani a fretky. Maximální rozteč mříží je doporučena 1,3 cm (preferuji méně, opravdu se narvou i do nejmenšího prostoru).

Milují spoustu podnětů, prolézaček, pořád něco zkoumají. Doporučuji vybavit klec s nejrůznějšími hračkami (osobně používám hračky pro ptáky, případně hračky ze specializovaného britského eshopu pro vakoveverky). Vhodné je mít „víc sad“ hraček a pravidelně je veverkám střídat.

Vakoveverky nejsou moc čistotné a tak zanechávají stopy moči a výkaly všude, kde je napadne, často se stává, že ponechají bobek i v misce s jídlem (i v době krmení).


Podestýlku není nutné nijak často měnit, pokud se do nich nedostávají zbytky potravy (co lze také vyřešit vhodnou úpravou prostoru pro krmení.

Moje vakoveverky milují kolečko – mají však specializované kolečko, které prozatím v ČR není dostupné – kolečko nesmí mít veprostřed „tyčku“, protože vakoveverka v kolečku neběhá jako například potkani nebo myši, ale plachtí, co jí střední tyčka znemožňuje. I zde platí pravidlo – čím větší kolo, tím lepší. Někteří zahraniční výrobci prodávají i specializované kolečka pro vakoveverky.

Ochočování a socializace s majitelem

Zde můžu mluvit jen z mé vlastní zkušenosti – nemám vakoveverky nijak extra ochočené, na volno je nepouštím, vyhovuje mi „vztah“, jaký spolu máme – nechají se pohladit, nechají s sebou manipulovat, ale žádné společné mazlení. Určitě dobře „fungují“ na pochoutky, manipulaci nevyhledávají. Jsou velmi zvědavé a rádi vše zkoumají, proto je bezpečnost na prvním místě. V případě manipulace v kleci doporučuji nemít v místnosti zvířata, jako je pes/kočka, protože ve vteřině může dojít k neštěstí (na mého psa jednou veverka skočila, no naštěstí byla z toho čuba víc v šoku, než já a tak se nestihla ohnat).

Pro socializaci je vhodné dávat jim domečky/zalézací hamaky, které mají majitelův pach – do látkové kostky jsem jim první měsíc dávala kousky látky/fleecu, na kterých jsem spala. Chvíli je vyhazovali, no pak si z nich začali stavět hnízdo.

Další, velmi doporučovaná metoda, je trávit s veverkama čas v moskytiérií – proto mají moje veverky v kleci látkový vak, ve kterém rády spí – kolem osmé/deváté hodiny večer se probírají, takže je dobré ještě před touto dobou ve vaku „přesunout“ do tohoto stanu a pobýt s nimi. Mám také vak, který jde zazipovat a má „větrání“ od HamakyKa (můžu dát doporučení případně).

Krmení

Mezi chovateli je oblíbená forma krmení pouze zeleninou/ovocem a hmyzem, případně existují instantní směsky – můj názor ale je, že ani jeden z těchto způsobů vhodný není. Moje veverky takto krmené byly a trvalo téměř 3 měsíce, než se jim upravila srst, přibrali a měli normální stolici. Existuje množství doma připravovaných směsí, které odpovídají standardům a zkušenostem xletých chovatelů (v zahraničí). Mně prišla nejlépe uchopitelná, co se týče dostupnosti surovin a pracnosti, dieta SGS2. O této diétě je krásně zpracovaný článek zde: https://info.petsugargliders.com/diet/international-diets/sgs2diet/?fbclid=IwAR1DIHwQxHrFcypPUj7E4qPNnoPBzsfmp0hjzgndUt_G4oh6rooXfLb7-ag